Období: rok 2021

Byla jsem nervózní, přes ty pitomý okenice jsem nic neviděla a netušila jsem, co se děje venku, ani kterou stranou poleze bába do baráku. Slyšela jsem jen blížící se bouři a ozvěny hromů. Čas uvnitř domu se zastavil. Bouře se přibližovala rychle. Žárovka na stropě několikrát zablikala a pak nadobro zhasla. Kuchyň se ponořila do naprostý tmy. číst dál

Pérka, drátky, kolečka – zní to jako dětské rozpočítávadlo, ale ve skutečnosti jde o název nové knihy z autorské dílny Martiny Málkové, v pořadí již třetí. Knížka, kterou vydalo nakladatelství Ikar, nese podtitul Dvě sestry, jedna role, jeden muž, což i v úspoprné zkratce vystihuje daleko obšírnější obsah  tohoto románu. Dá se říci, že románu ženského, i když nepochybuji, že právě tuhle knížku si rádi přečtou i muži. Nejedná se totiž o romantickou epizodku s uvzdychanými či růžově zasněnými pasážemi a cukerínovým happyendem, naopak – autorka zde využila jedinečnou zbraň - lehce zdrsněný styl s postupným odhalováním souvislostí, vygradovaným v narůstajícím napětí do nečekaného konce. Jak námět, tak zpracování a v neposlední řadě i využití řady pro mnohé zdaleka nevyřešených problematických problémů nedávné doby jsou dokladem autorčina zrání, jejího posunu v nadstavbě jisté psychologické i přijatelné filozofické roviny. V rozboru situací, vztahů a měnících se pocitů nelze textu upřít určitou hloubku, čemuž napomáhá i použitá a dobře zvládnutá ich-forma vyprávění hlavní ženské postavy. Stejně působivé jsou pak i plastické a přitom při zemi se držící popisy děje, z něhož citlivý čtenář spolehlivě vycítí, že se neodvratně blíží k zatím jen tušenému zlomu. Autenticitu zvoleného tématu nenápadně, ale přesto výrazně podtrhují i použité citace z divadelních her či skvěle zapadajících básní. číst dál

To, že ve svých pětasedmdesáti já neajťák, který si s počítačem, kromě psaní, moc nerozumí a občas mu hlasitě nadává do debilů a blbečků, cože mi to zase provedl, budu mít besedu se čtenáři přes počítač on-line, to mě ani ve snu nenapadlo. Ale stalo se - 12.ledna jsem dostal mail od pracovnice Knihovny Karla Dvořáčka ve Vyškově paní Zdeny Adlerové, zda bych pro jejich knihovnu nemohl pro zdejší čtenáře zodpovědět několik otázek on-line, neboť v době koronavirové to prostě jinak nejde. číst dál

Známý českobudějovický fotograf a neúnavný patriot Milan Binder koncem uplynulého roku vydal ve svém nakladatelství velkoformátovou a skutečně nákladnou knihu, věnovanou tentokrát městské zeleni krajského města. číst dál

Nesporně inspirativní titul nové knihy píseckého autora Ladislava Berana je zároveň i názvem první povídky z tohoto obsažného sborníku, který má více než tři a půl stovky stránek, ale obsahuje tentokrát  -  oproti předchozím knihám – pouze šest povídek. Tedy dalo by se dokonce říci, že nejméně ve dvou z nich jde spíš o krimi-novely, ale ve všech případech s aktuálními tématy a již tradičně s obvyklými Beranovými aktéry – vyšetřovateli Studničkou a Machem. číst dál

Video Centrum kultury v Písku v rámci cyklu Strč hlavu do písku natočilo rozhovor s naší členkou - spisovatelkou Jarosslavou Pixovou. Zhlédnou ho můžete na: YouTube, stačí jeden klik... číst dál

Tak se mi začala honit v hlavě otázka, zdali může mít autor stejnou radost z druhého vydání své knihy jako z toho prvého. Ono vůbec v době, kdy k nám po Hedvábné stezce jako projev přátelství doputoval z Číny ten nevzhledný hajzlík, který zavinil, že už víc jak rok žijeme střídavě ve stanném právu, má člověk víc času na přemýšlení. Nejspíš se všichni shodneme na tom, že první vydání je asi přeci jenom o něco radostnější. Ale ani to druhé, třetí či víceré, nemusí být bez radosti. Protože v době, kdy nakladatel bude asi těžko dělat něco pro autorovy modré oči, protože by zkrachoval, svědčí druhé vydání o tom, že příběh který autor před lety vytvořil, neztratil na životnosti ani v době pozdější. číst dál

číst dál

Pohádky Jany Dohnalové, momentálně žijící v Anglii, jsou věnovány jejímu rodnému a nesporně milovanému Černovicku. Právě z této lokality totiž postavila autorka kulisy pro své pohádkové příběhy, v nichž se sice opírá o českou pohádkářskou klasiku, ale občas do nich nenápadně přimíchá i čerstvější koření současnosti. A rozhodně není náhodou, že některé z nich připomínají spíš pověsti než tradiční pohádky, aby tak vytvořily jakousi záměrně tajemnou nadstavbu postrádaných tamějších bájí.      číst dál

Pomalu si zvykl na neustálé korigování kurzu, na jekot větru a cákance vody, kdy vlny narážely na pravý bok, zvedaly se po jeho hladké stěně a prolétaly přes celou délku lodě. Bručení motoru ho uklidňovalo. Někde v podvědomí cítil, že tohle není zdaleka to nejhorší a že má před sebou ještě dlouhou cestu. Ne těch dnešních ještě několik hodin plavby do Maslinice. Ale zítra… pozítří… číst dál

Děj příběhu, se odehrává v prostoru kolem Středozemního moře a Jadranu a je volným pokračováním osudů Michaela Daberta, se kterým se čtenář setkal už v předešlém románu Pohled šelmy. Po dokončení mise v Praze se záhadný M. Dabert vrací do Francie. Když dostane zakázku k ochraně Solange Blanchartové, mladé atraktivní manželky pohřešovaného podnikatele z Cannes, přijímá, i když se mu její obavy zdají neopodstatněné. Přesto k útoku na její osobu, při němž zemřou lidé, dojde, okolnosti jsou však víc než podezřelé. číst dál

Zastavil na prvním odpočívadle s benzinovou pumpou dálnice D5 na výjezdu z Prahy, číst dál

Do Čech se po dvaceti letech vrací záhadný Michal Dabert. Jeho oficiálním posláním je zřízení pobočky nadnárodní bezpečnostní agentury v Praze. Ale je to hlavní a jediný důvod jeho pobytu v Praze? Protože po jeho příjezdu začínají umírat lidé. Tento případ má vyřešit komisařka Tereza Pfeiferová z kriminálky. Když ho však začíná rozplétat, je z případu odvolána a vše kolem Daberta přebírá vrchní komisař z ÚOOZ Petr Vágner. Osudy všech tří se začínají proplétat takovým způsobem, že se dostává na hranu profesní etiky osobní vztah Pfeiferové k Dabertovi a později jsou na pováženou rovněž tak Vágnerovy a Dabertovy styky.  Při jejich společném adrenalinovém výletě na Lipno má někdo z nich zemřít. Ale kdo? A co je skutečné a co jen hra? A podaří se Pfeiferové v novém případu, který dostala, vypátrat, kam mizí nezletilé děti? Na to si bude muset čtenář počkat až na konec. Ale tak, jak má autor ve zvyku, nenechá čtenáře při tom čekání nudit se ani na chvíli.  číst dál

„Slečno!“ zavolal na tu vyzáblinu, která kráčela přes opuštěné náměstíčko ještě opuštěnějšího městečka Holatownu. číst dál

Inspektor Timothy Prévit je ve své podstatě vlastně neměnný. Možná vychází z myšlenky, že co je dobré, nemá se měnit, ale spíš je mu to jedno. A pokud se chce měnit někdo jiný, nechť tak učiní a jeho nechá na pokoji. Proto je dále neoblíbený v práci, žije dál odloučeně od své rodiny, kdy jeho žena Mavis čapla děti, milence Eliota a odstěhovala se s nimi z New Yorku. Ale nezávidí jí. Mavis s výměnou partnera musela vyměnit i způsob obživy a se svým novým partnerem se živí prodejem aut. číst dál