Známý českobudějovický fotograf a neúnavný patriot Milan Binder koncem uplynulého roku vydal ve svém nakladatelství velkoformátovou a skutečně nákladnou knihu, věnovanou tentokrát městské zeleni krajského města.
Název „Sady parky aleje“ sice vymezuje lokality, jimiž se tentokrát tvůrčí tandem Milan Binder – Daniel Kovář zaobírá, podtitulek pak vypovídá o tom, že kniha se věnuje nejen současnému stavu těchto zelených ostrůvků v krajské metropoli, ale i jejich mnohdy nevšední a spletité historii.
V publikaci, která vznikala zhruba dva roky, je na pět stovek snímků barevných i černobílých, navíc i řada reprodukcí obrazů, pohlednic, map a náčrtů. Pro čtenáře je pak nesporně přitažlivé porovnávání historických a současných fotografií parků a dalších zelených objektů, na nichž jsou vidět změny, které přinesl čas, i když ne vždy k lepšímu. Velká část zařazených snímků je leteckých, o kterých fotograf Milan Binder říká:
„Musím se přiznat, že se výšek a létání odjakživa bojím, ale jakmile vezmu do ruky fotoaparát a mohu fotit, jsou tyto pocity naprosto upozaděny a cele mne spolkne ta práce, možnosti a pohledy, které se mi naskýtají.“ Lze dodat, že tyto fotografie vznikaly výhradně na jaře, kdy je zeleň nejvýraznější, a na podzim s krásně vybarvenými vesměs listnatými stromy a keři. A předloňský podzim byl podle slov M. Bindera v tomto ohledu mimořádně krásný a přínosný.
Autorem textů je Daniel Kovář z okresního archivu, který se danou problematikou zabývá už delší dobu a jeho fundované popisy vycházejí z dostupných archivních podkladů, předestírají skutečná fakta a přitom nejsou jen suchopárným výčtem dat a údajů. Tvoří důstojný doprovod fotografiím, od jejichž prohlížení se nebudete moci odtrhnout.
Knize předcházela výstava v roce 2019, instalovaná v českobudějovické radniční výstavní síni, jejímuž pokračování pak zabránila situace s koronou. Škoda jen, že město odmítlo tradiční a jak českobudějovickými, tak i cizími návštěvníky velice oblíbenou výstavu velkoplošných srovnávacích fotografií, umisťovanou během letní sezony na hlavním náměstí.
Stránky výše zmiňované publikace, v jejímž duchu byl vydán i kalendář, obsahují stovky ne vždy všeobecně známých, zajímavých informací třeba o velkých městských parcích, ale i malých ostrůvcích zeleně, alejích či jejich zbytcích, které jsou přirozeným stinným loubím. Opomenuty nebyla ani zahrady, ať již je řeč o zahradách náležejících k určitému objektu nebo instituci či zahrady církevní a soukromé. Dozvíte se mimo jiné například, že před dvěma roky uplynulo dvě stě let od založení městských Sadů, jejichž úprava trvala téměř tři roky. Bez zajímavosti není ani fakt, že v minulosti bývaly městské parky oplocené a na noc se pravidelně zamykaly. Snímky i texty registrují i řadu fontánek, soch a jiných doplňkových artefaktů. Nad jednou z fotografií ze Sadů se s trochou smutku zamyslíte, kam asi tak mohla zmizet poeticky laděná skulptura dvou volavek, jinde zase zalitujete zbouraných parkových altánů či zrušené zoologické minizahrady v Háječku, nynější absence promenádních koncertů v tamním altánu či zrušení oblíbení dětské železnice v parku kolem rybníku Bagr. Dozvíte se, proč Háječek nebyl v minulosti rozšířen podle původního plánu, kde bývalo Willsonovo náměstí s doprovodnou zelení, proč muselo vystavené dělo mířit určitým směrem, kdy naposledy bylo náměstí Přemysla Otakara II. osázené stromy a desítky dalších nevšedních informací, navíc doplněné historickými i současnými fotografiemi.
„Možná se budete divit, ale České Budějovice mají kupodivu hodně zeleně, což je viditelné právě z leteckých snímků. A tahle publikace, stejně jako výstava, byly realizovány mimo jiné nejen proto, aby byla zachována historická fakta o této záležitosti, ale také proto, aby se mohla městská zeleň bránit jejímu oklešťování, ničení a ohrožení komerčními zájmy. Byli bychom moc rádi, kdyby alespoň malým kouskem pro její ochranu přispěla i naše kniha,“ dodává M. Binder na závěr.
Hanka Hosnedlová