Období: březen 2021

Video Centrum kultury v Písku v rámci cyklu Strč hlavu do písku natočilo rozhovor s naší členkou - spisovatelkou Jarosslavou Pixovou. Zhlédnou ho můžete na: YouTube, stačí jeden klik... číst dál

Tak se mi začala honit v hlavě otázka, zdali může mít autor stejnou radost z druhého vydání své knihy jako z toho prvého. Ono vůbec v době, kdy k nám po Hedvábné stezce jako projev přátelství doputoval z Číny ten nevzhledný hajzlík, který zavinil, že už víc jak rok žijeme střídavě ve stanném právu, má člověk víc času na přemýšlení. Nejspíš se všichni shodneme na tom, že první vydání je asi přeci jenom o něco radostnější. Ale ani to druhé, třetí či víceré, nemusí být bez radosti. Protože v době, kdy nakladatel bude asi těžko dělat něco pro autorovy modré oči, protože by zkrachoval, svědčí druhé vydání o tom, že příběh který autor před lety vytvořil, neztratil na životnosti ani v době pozdější. číst dál

číst dál

Pohádky Jany Dohnalové, momentálně žijící v Anglii, jsou věnovány jejímu rodnému a nesporně milovanému Černovicku. Právě z této lokality totiž postavila autorka kulisy pro své pohádkové příběhy, v nichž se sice opírá o českou pohádkářskou klasiku, ale občas do nich nenápadně přimíchá i čerstvější koření současnosti. A rozhodně není náhodou, že některé z nich připomínají spíš pověsti než tradiční pohádky, aby tak vytvořily jakousi záměrně tajemnou nadstavbu postrádaných tamějších bájí.      číst dál

Pomalu si zvykl na neustálé korigování kurzu, na jekot větru a cákance vody, kdy vlny narážely na pravý bok, zvedaly se po jeho hladké stěně a prolétaly přes celou délku lodě. Bručení motoru ho uklidňovalo. Někde v podvědomí cítil, že tohle není zdaleka to nejhorší a že má před sebou ještě dlouhou cestu. Ne těch dnešních ještě několik hodin plavby do Maslinice. Ale zítra… pozítří… číst dál

Děj příběhu, se odehrává v prostoru kolem Středozemního moře a Jadranu a je volným pokračováním osudů Michaela Daberta, se kterým se čtenář setkal už v předešlém románu Pohled šelmy. Po dokončení mise v Praze se záhadný M. Dabert vrací do Francie. Když dostane zakázku k ochraně Solange Blanchartové, mladé atraktivní manželky pohřešovaného podnikatele z Cannes, přijímá, i když se mu její obavy zdají neopodstatněné. Přesto k útoku na její osobu, při němž zemřou lidé, dojde, okolnosti jsou však víc než podezřelé. číst dál

Zastavil na prvním odpočívadle s benzinovou pumpou dálnice D5 na výjezdu z Prahy, číst dál

Do Čech se po dvaceti letech vrací záhadný Michal Dabert. Jeho oficiálním posláním je zřízení pobočky nadnárodní bezpečnostní agentury v Praze. Ale je to hlavní a jediný důvod jeho pobytu v Praze? Protože po jeho příjezdu začínají umírat lidé. Tento případ má vyřešit komisařka Tereza Pfeiferová z kriminálky. Když ho však začíná rozplétat, je z případu odvolána a vše kolem Daberta přebírá vrchní komisař z ÚOOZ Petr Vágner. Osudy všech tří se začínají proplétat takovým způsobem, že se dostává na hranu profesní etiky osobní vztah Pfeiferové k Dabertovi a později jsou na pováženou rovněž tak Vágnerovy a Dabertovy styky.  Při jejich společném adrenalinovém výletě na Lipno má někdo z nich zemřít. Ale kdo? A co je skutečné a co jen hra? A podaří se Pfeiferové v novém případu, který dostala, vypátrat, kam mizí nezletilé děti? Na to si bude muset čtenář počkat až na konec. Ale tak, jak má autor ve zvyku, nenechá čtenáře při tom čekání nudit se ani na chvíli.  číst dál

„Slečno!“ zavolal na tu vyzáblinu, která kráčela přes opuštěné náměstíčko ještě opuštěnějšího městečka Holatownu. číst dál

Inspektor Timothy Prévit je ve své podstatě vlastně neměnný. Možná vychází z myšlenky, že co je dobré, nemá se měnit, ale spíš je mu to jedno. A pokud se chce měnit někdo jiný, nechť tak učiní a jeho nechá na pokoji. Proto je dále neoblíbený v práci, žije dál odloučeně od své rodiny, kdy jeho žena Mavis čapla děti, milence Eliota a odstěhovala se s nimi z New Yorku. Ale nezávidí jí. Mavis s výměnou partnera musela vyměnit i způsob obživy a se svým novým partnerem se živí prodejem aut. číst dál

Souhlasím, že první část titulku nové knihy strakonického spisovatele Petra Šulisty zní poněkud morbidně, ale skutečností je, že nic takového neměl autor vůbec v úmyslu. Spíše naopak – snaží se zaznamenat letmé průniky běžného všedního života i do tohoto smutného a samo o sobě vážného a důstojného prostředí. A to se vší ohleduplností, pochopením, ale i s důkladnou znalostí podrobností světa za smuteční oponou. číst dál

Jen krátce poté, co vyšla Jiřímu Sivokovi v nakladatelství Golden Dog kniha s titulem Smrt bývá nehezká, objevuje se na scéně její audioverze pod stejným názvem. Tentokrát se její režie ujalo vydavatelství Čti mi a působivý hlas, který vám přibližuje obsah románu z pera zmiňovaného mladého českobudějovického autora, patří Vojtěchu Hamerskému. Posluchače tak čekají více než čtyři hodiny nečekaných událostí, podivných zážitků a hlavně stupňujícího se napětí. Ačkoliv úvod, zasazený do naprosto reálného a pro někoho i důvěrně známého prostředí, se odvíjí v poklidném tempu a ani první kolize z tohoto rytmu příliš nevybočuje, další vývoj situace už zřetelně signalizuje prvky zprvu tušeného a později zcela jednoznačně prezentovaného tajemna a hororovité tenze, pro Jirku Sivoka tak příznačných.   číst dál

Literární rukopis píseckého spisovatele Ladislava Berana je natolik jedinečný a příznačný, že stačí jen malý úryvek textu, abyste si byli bez výhrad jistí, kdo je autorem dané knihy. Jeho styl je typický a naprosto nezaměnitelný, ať už píše o kriminálních příbězích ze současnosti či se vrací téměř o století zpět ke své oblíbené písecké četnické pátračce. V obou případech dokáže mistrně navodit atmosféru té které doby, včetně prostředí, v němž se jednotlivé kriminální případy odehrávají, způsob mluvy či soubor zapadajících detailů příslušných k popisovanému ději. Spád každé z rozehraných příhod zaručují pak především jadrné dialogy, jako vystřižené z autentického dobového dění. číst dál